Farmer Poultry
Dialog
Ahoj, drahoušku!
Oh, ahoj!
Zdravím, miláčku.
Ano, vítejte!
Vstupte, vypadáte, že potřebujete jídlo!
Jsem babička Hilde, jen tvrdá stará slepice, která tu klape v těchto koutech Zlatého pole. Není nic, co bych nezvládla.
Dříve jsem sdílela tuto kurník se svým manželem, statečným nositelem světla. Tma Údolí hříchů ho pohltila před lety.
Teď jsem tu jen já, moje slepice a spousta tvrdé práce. Nemám čas na slzy, jen na dobrou, poctivou dřinu.
Není na co koukat, ale je tu klid a půda je dobrá. A nic se nevyrovná pohledu na černého kohouta v ranním světle.
Jak se mám? No, nemůžu si stěžovat, stejně by to nic nevyřešilo. Kromě toho, kdo by poslouchal kromě mých slepic?
Život je jako kurník, rušný a chaotický, ale všechno to stojí za to, když vidíte ta čerstvá vejce ráno.
Každý den je nový boj, ale jsem tvrdší než starý kohout. Mám své zdraví a zatvrzelost širokou jako míli.
Každý zatracený den mi chybí můj manžel, ale smutek slepice nenakrmí, že?
Toto staré místo? To je Zlaté pole, klidné zemědělské městečko, a zatraceně lepší než kdekoli jinde.
Jasně, není to tak lesklé jako Leithana, ale máme pšenici, kukuřici a nejčerstvější vejce na této straně řeky.
Naštěstí mám své kohouty... Možná nejsou skvělí konverzátoři, ale poslouchají lépe než většina lidí.
Zlaté pole má svůj rytmus. Je to ve šumu pšenice, klapání mých ptáků a hučení traktoru. Je to domov.
No zlato, vždycky je tu něco, co je třeba udělat.
Ano, miláčku, je tu úkol, se kterým mi můžeš pomoct.
Opravdu, potřebovala bych pomocnou ruku.
Zatím to zvládám, ale děkuji, miláčku.
Můžu to tady zvládnout, ale vážím si tvé nabídky.
Teď ne, zlatíčko, ale děkuji.
Moje ptačí děti vypadají trochu vyhublé, potřebují více výživy.
Myslím, že by jim prospěly nějaké svazky kukuřice z polí.
Uděláš mi velkou službu, a také slepicím.
Oh, to je škoda. Slepice budou zklamané.
Chápu, miláčku. Možná příště.
Dobře tedy, asi to zvládneme.