Lucernová vývařovna

Hluboko v mlhavých mokřinách se na dřevěných kůlech vratce tyčí tento dům. Venku neustále bublá obrovský železný kotel se zeleninou, jeho pára se mísí s řídkou mlhou. Zkroucené sloupky zdobí světelný řetěz, jenž vrhá přízračné, vřelé světlo, které proráží temnotu jako maják. Nikdo přesně neví, kdo tu žije – někteří tvrdí, že je to kočovný bylinkář, jiní věří, že jde o ježibabu, která za polévku obchoduje s tajemstvími. Ať už je to jakkoli, vůně vývaru a jemné cinkání luceren jsou jedinými známkami života v širokém okolí.