Připoutaná chatrč

Hluboko v bažinách stojí Připoutaná chatrč jako křehký důkaz přežití instinktů svého obyvatele. Chýše, sotva držená pohromadě ošlehaným provazem a zrezivělými hřebíky, se vratce naklání proti vlhkým větrům, které se prohánějí bažinou. Její stěny při každém poryvu vržou a sténají, zatímco venku stojí osamělý, impozantní totem, jehož vyřezané oči neustále bedlivě a mlčky střeží tuto chatrč. Totem je obroušený a otlučený, původní zdobení už bledne, ale jeho přítomnost stále vzbuzuje tísnivou úctu. Uvnitř je chatrč tlumeně osvětlena mihotavým světlem svíček, s nábytkem, který k sobě nesedí, a ve vzduchu se line pach plísně a bylin. Je to místo, které působí opuštěně i strašidelně, kde se zdá, že se čas zpomaluje a šumění bažiny venku je jediným společníkem.